Řekni lidem prosím Tě,

že jsem ráda na světe,

ať se na mě podívají,

ale ať mě netrhají.

Ať je ten náš celý svět,

hezčí ještě o můj květ.

Co se tady stalo v trávě,

beruška se rodí právě.

Až vyroste, poletí,

k nebi nebo za dětmi.

Zaletí si výš a výš,

avšak ty se navrátíš.

Já mám doma květináč,

a v něm fialku,

uhodněte k čemu nač,

k svátku pro svou maminku.

Co ta očka vidí?

Vidí, vidí, lidi.

Tátu, mámu, holčičku,

kluka, dědu, babičku.

Spolu bydlí v domečku

na zeleném kopečku. 

Letí, letí,černý mrak,

ano, ano je to tak.

Čarodějka v černém hávu,

letí, letí na oslavu.

U ohně si poskočí,

dokola se zatočí.

Naše Země, ta se točí,

i když nemá nožičky,

z vesela si neposkočí,

shodila by hvězdičky.

Po vesmíru tiše pluje,

s Merkurem si promluví,

Venuše jí pozzdravuje,

o Zemi už každý ví.

Chrochtá máma prasnice,

má se dobře velice.

S růžovými selátky,

leží přímo za vrátky.

Co máš dělat na červenou,

když se kolem auta ženou?

Na chodníku klidně stát,

v jízdní dráhu nevbíhat.

A když svítí zelená,

co to, děti, znamená?

Malí jako velicí,

všichni přejdou silnici.