Já jsem čertík ble ble ble,

kopyto mám hle hle hle.

Dělám samé bububu,

hodný já moc nebudu.

Tiše tiše slyšíte?

Ne? Však to brzy zjistíte.

Že k nám advent přichází,

kouzelný čas nadchází.

Zvonečky nám zazvoní,

a stromeček zazvoní.

Vždyť k nám opět po roce.

Přicházejí Vánoce.

"Odkud ten náš holub letí?"

"Letím z lesa, milé děti, vrků, vrků, vrků."

"Cos tam viděl holoubku?"

"Perníkovou chaloupku u černého smrku."

"Viděls také Mařenku?"

"Jakpak by ne, holenku! Viděl jsem ji s Jeníkem, krmili se perníkem."

"A když z okna na zahradu vystrčila baba bradu, nebáli se, holoubku?"

"Kdepak! Zamkli chaloupku na cukrový kllíč - a už byli pryč!"

Leze leze brouček,

na malý palouček.

Rozhlíží se kolem sebe,

vidí mech a modré nebe.

Zaleze si do listí,

a pak už jen hezky spí.

Jede Martin na koníčku,

slyším cinkat podkovičku,

podkovička to je sníh,

budem jezdit na saních.

Já jsem malé strašidlo,

bu bu bu,

odněkud jsem přilétlo,

hu hu hu.

Mě se děti nebojí,

bu bu bu,

a se mnou si pohrají

hu hu hu.

Přišel podzim,

hrušky zrají,

jablíčka se červenají.

Všechny si je natrhám,

každému z vás jedno dám.

Natáhnu se pro jablíčko,

natáhnu se pro hruštičku,

všechny schovám do košíčku.

V černém lese zvaném Hůrka,

červená se mochomůrka,

červená se, moc se stydí,

že ji soused hříbek vidí.