Sedí liška pod dubem, 

má píšťalku a buben. 

Na píšťalku píská

a na buben tříská. 

Nač má člověk smyslů pět,

znám je všechny nazpaměť.

Kde jsou oči, tam je zrak,

Po prstech nám skáče hmat.

Sluch nám sedí na uších, 

do nosu nám vlezl čich. 

A chuť v ústech na jazýčku, 

spinká si tu na krajíčku.

Už Martin na bílém koni, 

už zase přijíždí k nám, 

vesele podkůvky zvoní, 

jede k nám zas bílý pán. 

Ježek, ježek,  ježatý,

od hlavy až po paty.

Mračí se a žaluje

na každého,  kdo tu je.

Ježku, ježku, co ti vadí?

Že mě nikdo nepohladí!

Haló, volám tvary,

kdepak jste se vzaly?

Všude kolem nás, 

jsou tu dlouhý čas.

Sluníčko kruh nakreslí, 

čtverec okno otevírá,

peřina je obdélník,

trojúhelník střechu svírá.

Vyletěl si pyšný drak, 

vyletěl až do oblak, 

z vysoka se na svět dívá,  

strašil by a neví jak.

Souká, souká pavouk sítě,

souká, souká celkem hbitě.

Musí si dnes pospíšit,

aby hodně mušek chyt.

Moucha bzučí bzí, bzí, bzí,

mě ten pavouk nechytí.

Letí, letí nekouká,

už se v síti třepotá.

Pavouk souká, souká síť,

dneska hodně mušek chyt.

Najedl se dosyta, 

všechny mouchy pochytal.