Leze z pekla, leze čert 

A to není žádný žert. 

Po světě se rozhlíží 

A zlobidla vyhlíží. 

Dupe, dupe, a jak funí,

na zádech si nosí trní.

Tahle zvláštní košilka

je jen samá bodlinka.

Vyletěl si pyšný drak, vyletěl až do oblak,

z vysoka se dívá na svět, strašil by a neví jak.

Rozhlíží se do všech stran, náhle spatřil hejno vran,

ale vrány se mu smály, že je ještě malý pán.

Do šíře i do dáli, nikde se ho nebáli,

a ty zuby papírové, všichni se jim vysmáli.

Když větříček lehce fouká, 

Rozvlní se celá louka.

A když přijde vichřice,

Odnese nám čepice. 

Už Martin na bílém koni.

Už zase přijíždí k nám.

Vesele podkůvky zvoní

jede k nám bílí pán.

Posílá ho svatý Petr at

zimu ohlásí včas ze sk-

říně vytáhnem svetr

bude se nám hodit zas.

JMENUJI SE EMILKA, BÍLÁ JE MÁ SUKÝNKA,

ČERVENOU MÁM ČEPIČKU, BYDLÍM VEDLE RYBNÍČKU.

JÁ JSEM PÉŤA HŘÍBEČEK, HNĚDÝ JE MŮJ KLOBOUČEK.

JARDA HO MÁ ZRZAVÝ, KŘEMENÁČ MU ŘÍKAJÍ.

MY JSME MALÉ DĚTIČKY, Z MECHU, LISTÍ, TRAVIČKY,

LOUKÁM, POLÍM, LESÍČKU, ZPÍVÁME SVOU PÍSNIČKU.

Já jsem paní Mrkvička, uzdravím vám očíčka,

Zelenou se pyšním natí, co se někdy kudrnatí.

Vyndejte mě ze země, umyjte a snězte mě. 

Oběma nám bude příjemně. 

Měla babka čtyři jabka

a dědoušek jenom dvě.

Dej mi babko, jedno jabko,

budeme mít stejně.