Jaro

Rozloučila se už zima,

odešla již pryč,

ikdyž v zimě bylo přímá,

dala jaru klíč.

Řekla slunci, ať víc svítí,

budí ze sna jarní kvítí.

Smutná knížka

Zaplakala knížka,

vytrhli z ní list.

" Co si jenom počnu,

kdo mě bude číst?

Dobro nad zlem nevyhraje,

nemám konec pro pohádku,

pomozte mi, dobří lidé,

dejte mě zas do pořádku."

Vrátíme list na své místo,

platí pravda odvěká.

Ke knížce se chovej slušně,

je to přítel člověka.

Smysly

Člověk, ten má smyslů pět,

znám je všechny nazpaměť.

Kde jsou oči, tam je zrak,

po prstech mi skáče hmat.

Sluch mi sedí na uších,

do nosu mi vlezl čich.

A chuť v ústech na jazýčku,

spinká si tu na krajíčku.

Jedna koule veliká, druhá trochu menší,

třetí koule maličká, na sebe se věší.

Napícháme uhlíky jako velké knoflíky.

Oči, pusu, z mrkve nos,

větší než-li nosí kos.

Velkou metlu do ruky, 

na holky i na kluky

a na hlavu plecháček,

už je tu sněhuláček.

Zima

Zima, zima začíná

hlad má lesní rodina.

Starý hajný seno nese:

" Pojďte, srnky, najezte se."

U krmítka

Ptáček volá Vítku, Lidko,

sypte drobky na krmítko.

Kdo se o mě nepostará,

bez písniček bude z jara.

Kolik bude zrníček,

tolik bude písniček.

Daleko na severu je grónská zem,

žije tam eskymačka s eskymákem,

my bychom umrzli, jim není zima,

snídají nanuky a eskyma...

Na tři krále za vesnicí,

chodí sněhem koledníci.

Šlápy-šlápy, šlápoty,

pletou se jim do noty.

Ťuky,ťuky- už tu jsou,

štěstí, zdraví vinšujou.

Zpívá Pavel, Olda, Míra,

panímáma otevírá.